Červen 2009

Never forgive, never forget.

19. června 2009 v 14:33 | Zuzanka |  Words, ideas, dreams
Pohladil ji po vlasech a v jeho zářivých očích se odrážela láska.
"Neopustím tě, dokud se Teldrassil nepropadne do mořských hlubin."pronesl tiše.
Vyprostila se mu a zadívala se do rokle.
"Moře Teldrassil pohltí dřív, než si na mě vzpomeneš."
Stromy zašuměly a dvojice se vydala směrem k Darnassu.
Najednou se ozval výkřik.
A další.
Hlídka vběhla za bránu města, opačným směrem vybíhaly houfy elfských žen a dětí.
"Nemrtví." zavětřil Nightorn.
Lygia pouze přikývla a přidala do kroku. Chytil jí za rameno.
"Vrať se do Shadow Glenu. Přijdu za tebou, až zajistíme situaci."
"Chci bojovat! Od čeho jiného tu jsem?"měla vztek. Byla bojovník jako každý jiný.
"Vrať se ke Stromu. Rozumíš mi?!" ostře na ni pohlédl a rameno pustil. Vytasil meč a vběhl do města, které začalo hořet.

Lygia před hradbami ošetřovala zraněné ženy. Situace v Darnassu byla špatná. Nemrtví zaútočili nečekaně, přijeli z Darkshoru a chtěli vypálit město. Elfové měli sice přesilu, ale nemrtví byli silnější. Z Shadow Glenu dorazily další posily. Lygia chtěla bojovat, ale pokaždé, když se odhodlala, ji někdo požádal o pomoc.

Zapadalo Slunce. Z města vyběhl kněz.
"Je po všem! Jsou pryč!" zakřičel.
V kolonii před městem vypukla radost. Lygia běžela ke knězi.
"Nightorn? Kde je?" zeptala se.
Kněz posmutněle zavrtěl hlavou.
"Nepřežil."
Slunce zapadlo.

To byla ta chvíle, kterou ji vždy západ Slunce připomněl. To byl ten důvod, proč při západu Slunce odjížděla do Tirisfal Glades.

Believe, and your belief 's gonna save you

17. června 2009 v 16:34 | Zuzanka |  Words, ideas, dreams
Stála na přídi obrovské vzducholodi a hleděla ke Slunci. Možná to bylo naposledy, co sledovala jeho západ. A čím víc Slunce zapadalo za obzor, tím větší tíha se jí tvořila u srdce. Neví, co jí čeká. Nebo spíš ví, a to něco je smrt. Bolestivá. Oni ji nenechají jentak odejít. Cestu z tohohle světa jí natisíckrát zpříjemní. Bála se chvíle, kdy loď přistane, až přejde neutrální území a dostane se na vyprahlou poušť. Již neexistuje nic horšího.
Slunce zapadlo.

Z.♥

Tirisfal glades

15. června 2009 v 19:35 | Zuzanka |  Princess herself
Už je to měsíc.
Už zase.

Teď už mám jediný přání - dožít prázdnin.
V jakým stavu, to už je fuk, hlavně živá. Nemrtvá.

Popsala bych spoustu papírů. Ale dokud by je někdo neviděl, tak by mi to stejně nepomohlo.

Na zítřek mi držte palce. Dělám něco pro svojí ne moc slavnou budoucnost. Aspoň tři písmenka přibudou do mýho CV. Snad.

Elune be with you. ( dobře, nechci být nemrtvá, ale princezna nočních elfů :D )

Z.♥

Neplač, Zuzanko, bude líp...

10. června 2009 v 19:24 | Zuzanka |  Princess herself
Je to zoufalý, když se člověk musí sám utěšovat.
Ale když vás nikdo jinej nemůže utěšit? Ne že by nebyl kdo, jde spíš o princip. Člověku je blbý někoho utěšovat, když v hloubi duše ví, že byl to byl pouhopouhej kec. Kec z milosti.

Nepotřebuju kecy z milosti, vim moc dobře, jak sem na tom.
Tahle klávesnice zažila hodně. Je v ní zmrzlina, čokoláda, nalitý pití, možná i kusy jablek a papriky. Ale hlavně je slaná. Kdybych někdy udělala rozbor, tak sůl by tam byla asi nejvíc. Kolikrát sem už tuhle klávesnici pobrečela! Spoustukrát. Tohle je prostě jenom next round.

Sem hloupá a není mi pomoci. Jenže co mám dělat, co? AAAAAAAAAAAAAAArrrrggggghhhh

Pomoc.

Z.

Pampampidam, pampampidampam...^^

8. června 2009 v 20:44 | Zuzanka |  Princess herself
A je to pryč...
Pryč jako jinovatka, pryč jako mlha, pryč jako pára nad hrncem.
Tahle párty měla trvat věčně, ale evidentně nejsem schopná ovládat čas. Tak třeba příště. V příštím životě :)

Ač to nedopadlo podle původních plánů, exactly jako nedopadá všechno, co si naplánuju, tak to bylo úžasný. Naučilo mě to nic neplánovat! :D

Teď už jenom čekám, až ten neovladatelný čas pomalu proteče kolem mě, ani ho nehodlám moc sledovat...propluju, zavřu oči, usnu...

Mám pro vás radu:
Jestli někomu nestojíte ani za gramaticky správnou zprávu, kašlete na něj. To už je předem odsouzeno k neúspěchu ;) Věnujte se spíš lidem, co jsou pořád s vámi, nemusíte je prosit, a hlavně vás nestresuje pocit, jestli v jejich přítomnosti vypadáte dokonale. Ti jsou přeci lepší. Ti, co vás berou takové, jací jste. Třeba po ránu! :D Náš čas je omezený, a proto se snažte ho věnovat těm, co si ho zaslouží.

Konec iluzím! Přichází tvrdá realita. S trochu nahořklou příchutí. Ale můžete si život osladit, jen musíte naplnit cukřenku. Ale pozor na cukr krystal, vypadá sice krásně, ale je levnější a otvory cukřenky neprojde! :)

Mějte se krásně, moji cukříčci moučkové a krupicové!♥
Snad jste si z toho něco vzali :)
Z.<3

Forever's gonna start tonight!

5. června 2009 v 14:41 | Zuzanka |  Princess herself

Once upon a time I was falling in love
But now I'm only falling apart
There's nothing I can do
A total eclipse of the heart

xxx
Z.♥