Leden 2010

A proto prosím věř mi, chtěl jsem ho žádat...

23. ledna 2010 v 13:58 | Zuzanka |  Princess herself
On continue

V další z těch potemnělých místností se sešla rodinná rada. V čele stolu seděla velitelka gangu, s kloboukem staženým do obličeje. Tmavohnědé lokny ji spadaly na ramena, oděna tentokrát v saku a černých kalhotech o něčem usilovně přemýšlela. Vedle ní seděly její pravé ruce, pokud se to tak dá nazvat, její sestra s přenádhernými platinovými vlasy ( celé podsvětí ji milovalo. Byla hvězdou večírků a lamačkou srdcí smrtelníků) a její dávný přítel. Svou choť tentokrát ze sněmu vynechal. ( Na stole ležel jeho telefon, očekával hovor z Petrohradu.) Dále byla přítomna dvojice Elizabethiných zabijáků, žena a muž, oděni v černém, s klidnými výrazy. Byli to odborníci přes zbraně všeho druhu, jejich myšlenky byly odpoutané od vnějšího světa a prolévat teplou krev nepřátel jim nebylo cizí. Další žena, spojka s italskou mafií, s kudrnatými vlasy barvy vycházejícího Slunce, se usmívala a sledovala dění. Byla to nejlepší agentka, jakou si Elizabeth mohla přát. A v neposledn řadě tu byla malá slečna ve fialovém kabátu s pihatým nosem, v ruce držela knihu a na krku jí visel fotoaparát. Přijela do Paříže z Londýna, a ač ji všichni znali, stejně si nebyli jistí, zda-li to je ona. Don však věděla.
Nikdo nemluvil, čekalo se, až se Don vyjádří. Ona sama se bála něco říct.
,,Krom toho, že pracujeme společně, jste vy všichni tady jedni z mých nejlepších přátel."
Všichni svorně pokývali hlavou, vyměnili si pár nejistých pohledů a potom se znovu podívaly na Elizabeth. Ta si posunula klobouk dozadu, a pokračovala:
,,Nevím, zda-li máme všechny potřebné informace, abych dělali závěry zrovna teď. Chtěla bych jenom slyšet váš názor na situaci...v Itálii se situace komplikuje a nevím, jestli budeme mít dále šanci ve válce pokračovat. Možná bude lepší naše snahy vzdát, stojí to hodně peněz a úsilí, stojí mě to veškerou psychickou i fyzickou energii. Je to moc složitý úkol, nechci, abychom skončili jako minulý rok na Ukrajině. Třeba se situace zlepší, ale nevím, kdy by mohl obrat přijít a je hodně vyčerpávající udržovat konflikt. Mám pár náhradních plánů, co se týče dalších aktivit, a skončení války by nás tím pádem nemělo ošidit o žádné finanční zisky. "
Odmlčela se, vzdychla.
,,Stejně vám děkuju, že se o to zajímáte. A že se mi snažíte pomoct. Bez vás bych to nezvládla."

Včera jsem zavítala na parádní party tří hulvátů, užila sem si to hrozně moc...taky se omlouvám, že sem furt mlela o ketonech a o tom, že je mi špatně, jsem hrozný trdlo a třeba se z toho někdy vyléčim xD děkuju vám všem, MShALAJAMJ ♥

Daphne ♥

All the right friends on all the right places...

21. ledna 2010 v 15:52 | Daphne |  Princess herself
El Mafiosso de la Paris

Seděla v potemnělé místnosti jen s ním a s ní. Kouřila dlouhou cigaretu, nohu přes nohu a zamyšleně hleděla do prostoru mezi nimi. Potom si upravila krátkou sukni, ztřásla červené lodičky na zem a protáhla si nohy. On sebou škubl a podíval se na svou choť. Ta sice nerozuměla vzniklé situaci, ale věděla, že on jí to brzy vysvětlí. Nemělo smysl tu přísně vyhlížející osobu dále stresovat. Ta osoba byla Don. Ač se to nezdálo, dařilo se jí tajně tahat za všemožné nitky, a to všechno jenom díky její neustálené povaze. Byla dvojjaká. ( A taky unylá. Kolik je na tom pravdy, to už si musí posoudit sám. ) Sama to nenáviděla, ale nemohla se tomu ubránit. A pak se divila, jak mizerně jí občas bylo.

Elizabeth seděla a stále zírala do prostoru, ale vzhledem k situaci musela něco říct. Marně se snažila navázat s roztomile vyhlížející slečnou ( a chotí jejího nejlepšího přítele ) řeč, ale zároveň o sobě věděla, že asi nevysílá zrovna příjemné vlny, aby se slečna pořádně odhodlala a vyprávěla si s Elizabeth veselé historky z mládí. Ona na to stejně neměla náladu. Přála si zmizet na tajné místo, kde se jí splní všechny sny. Kde budou všichni šťastní, kde budou hodnoty společnosti úplně obrácené, kde se bude plakat jenom radostí, život bude bez všech těžkostí a překážek, kde všichni budou moudří a budou se mít rádi. Místo toho seděla v zatuchlé místnosti a usilovně přemýšlela, co říct, aby uvolnila atmosféru. Byla to její vina, že tohle nastalo, ale nemrzelo ji to. Potřebovala si s někým promluvit. Vymyslet plán. Potřebovala slyšet chválu na její osobu, že všechno není černé a bílé a že Bůh je spravedlivý. Že si jako bídná larva připadá jenom proto, aby se z ní během chvíle vyklubal krásný motýl.

Odkašlal si. Elizabeth se něj podívala. Zvedl obočí a ona v tu ránu měla chuť vyklopit úplně všechno. Že vlastně neví, co si o ní Mr. Right myslí. Že ona ani neví, jestli je Mr. Right ten pravý a jestli to náhodou není akorát Mr. Anotherone. Že ta blonďatá žena je jenom jeho vrba. Že všechny ty dokumenty, které vyzískala jsou již staré, a zobrazují jenom fakt, že nikdy nic nebylo. A taky to, že se tváří jako medvídek, je sportovní hvězda a že jí vůbec nevadí, že nosí pořád ten stejný oblek už dva roky.

Ale než otevřela pusu, něco v ní ji upozornilo, že nemůže přece všechno vyklopit na pravou míru. Bude moc zranitelná. A to přeci nechceš. Moc by to bolelo. Potřebuju aby to někdo věděl. Takhle to bolí víc. Co tě vede k tomu měnit své postoje? Copak se ti tohle nestalo už předtím? Nikdo přeci neví všechno. Nebude vědět všechno. Bude vědět jenom všechno k přítomnosti. Přítomnost tě dohoní v budoucnosti. To už mi bude jedno. Budeš se mlátit do hlavy, žes nemlčela. Mám jinou možnost? Připadám si unavená. Zapláčeš.

A tak seděli v místnosti, probírali Mr. Righta a stejně nedošli k žádnému závěru. Když už nezbývalo nic, přisunula k němu Elizabeth velkou pevnou černou krabici. ,,Co to je?" zeptal se. ,,Poslední nápad."
Náhlédli do krabice a oba zavrtěli hlavou. ,,Neblázni. Vraždou nic nevyřešíš." Ona se jen zasmála. ,,To není na ni. Ta je na mě."
,,Přestala sis píchat morfium, přejdou tě i tyhle nápady. Chce to jenom čas..."

To be continued, nejspíše už zejtra.

Jediná věc, co vám chci říct...už jako princezna Daphne herself...neberte to vážně, nemam sebevražedný sklony, mám teď jenom chuť někoho něčim přetáhnout, tak sem trochu alá Žilí, ale já to nemyslim vážně.
Timhle chci taky poděkovat Shevovi, že je na mě takovej hodnej although ten poslední článek byl hnusnej, ale bylo to v afektu a znáte mě. Chci taky poděkovat... já ani nevim. Už asi nikomu. Jsem unavená.

Z.

Jů nou áj vont ča...nebo ani to ne.

17. ledna 2010 v 1:29 | Princess Daphne |  Words, ideas, dreams
Řeknu to na rovinu - VŠECHNO MĚ SERE.

Sere mě tohle století, tahle společnost, serou mě lidský vztahy. Sere mě Gary, sere mě Sheva, sere mě EYP a sere mě škola.

Nejradši bych vypla, poslala všechny do prdele a hrála Wowko. Chcete mi eště někdo něco poradit? Nebo je tu snad někdo další, kdo mi chce říct nebo nějak ukázat, jakej sem loser, debil, že sem hnusná a ať jdu někam radši umřít?

Okay, tohle všechno zní jako emo blog, ale už je to dýl, co se to ve mně mele.
Celej svět je póza, a s tim se nedá nic dělat.

Takže - jestli je tu někdo další, kdo mi chce něco sdělit na můj účet, tak to prosim vás nedělejte, v zájmu toho, že nechcete mít na účtě psychickej nátlak na druhou osobu.

Třeba někdy napíšu něco dalšího...a delšího.

Čus, meet me at the hotel room, jdu spát.

Nazdar.

Kopřivnice, r. 1897

2. ledna 2010 v 22:40 | Daphne |  Princess herself
Vítejte do nového roku :) těšila jsem se na vás :)

Doufám, že jste si užili Silvestra podle svého gusta.
Například já jsem s mumínkem sjížděla sjezdovku na bobech, popíjela Frisco ve sněhu a napájela se šampaňskym. A řeknu vám, že to bylo úplně nejdokonalejší.

A je mi fuk, že se teď ošíváte, posmíváte se a divně kroutíte svejma hnusnejma hlavama.
Co víc sem si mohla přát? Byla sem vystresovaná, unavená a přešlá. Užila sem si sníh, mumínka, filmy, FF, válela sem se, ležela na sněhu a zírala do mlhy. Nemusela sem nic a mohla sem všechno. Budu parádní doktorka, už teď si dokážu naordinovat léčebnou kúru :)

Tenhle rok proběhne v klidu. Nenechám se ničím vytočit. Pojedu si po svym, v okolí lidí, bez kterých to nejde a ti, bez kterých to jde ať laskavě vyfičí.

Chci vám sdělit pár věcí:
  • jsem pokrytecká, povrchní a nikdy prostě neříkám lidem do očí to, co si myslím. Už jsem taková. Pár lidem pravdu říkám, protože je MILUJU ( jak moc se v týhle době tímhle slovem plýtvá! zavřete prosím kohoutek když si jenom čistíte zuby!) a nedokážu jim lhát.
  • předsevzetí nepředsevzetí, tyhle vlastnosti měnit nebudu. Je to něco jako pud sebezáchovy. Jsem tak hodná a tak hloupá, že se prostě nedokážu bránit jinak.
  • chci se zase začít soustředit na EYP. Když se do toho jednou dostanete, tak už není cesty zpátky. Máte takovej pocit srdce plnýho vzduchu, kterej potřebuje ven, a jediná pomoc je tady vaše delegace, moje delgace, ti oni čtyři...
  • teď ale přichází nová generace EYP. O krok dál, krok blíž k tomu, co mě baví ještě víc. Do ruky foťák a do báglu noťas.
  • když už jsem u toho promlouvání do duše... nejezte žlutej sníh!
  • a jestli chcete definovat váš vztah písní od Akona, tak doporučuju si předem přečíst text... haha teď mi na mysli zase vyplynula ta dobřichovická věc =D "Můžu tě taky poprosit o cigaretu?" asi sem spadla na hlavu =D proto tady bleju tyhle věci =D
Přeju vám krásnej rok 2010 =) ať je plnej štěstí, lásky a spokojenosti, ať jste všichni zdraví (hlavně nechyťte AIDS prosim vás...ještě sem na to nestihla vynalízt lék, dejte mi tak patnáct dvacet let =P )

Zbožňuju tebe a tebe a tebe a tebe, taky tebe a tebe...a tebe ne :D
Pijte mlíko...nebo co to má mumí furt v tom statusu :D

Nazdar :D
Princess Daphne ♥