Květen 2010

Need or greed?

23. května 2010 v 15:05 | Daphne♥ |  Princess herself
Tenhle týden se nesl v duchu nic nedělání, a víkend ve znamení prokrastinace. No co, přece se nebudu učit biologii, ještě navíc nějaký bláboly, co prezentovaly dvě mnou nejpohrdanější osoby, co znám. Tak. Prostě to počká. A protokol z fyziky se udělá zítra. Sám, nejlépe :D

Jsem nevyspalá.
Táhne se to se mnou už od pondělí, kdy jsme se poprvé, bezúspěšně, snažili 3 hodiny zabít Maghteridona. Raid pro 25 lidí, z toho většina na ventrilu, a hrozně se divili, že jsem holka :D to tam ještě nebyla Stolz.Magnet je ošklivej boss, má přes tři miliony hp a musí se jednou za čas klikat na takový kostky, aby nedošlo k totálnímu wipe. Protože Daphne je hybrid, ani tank, ani heal, ani nic, tak jí byla přidělena role klikačky na kostku, a vzhledem k tomu, že sem se osvědčila, tak sem byla přizvána ke klikání i ve čtvrtek :D ve čtvrtek Magnet padl. Klikala jsem do vyčerpání těla i duše, a pak jsem do tří do rána byla na Wotlku s Chiquitkou :) ... okej, nebudu se vyjadřovat. Jsem víc než virtuální, když ono to ... no :D ♥ achjo :D *těší se na sobotu a doufá*
V pátek jsem byla svůj první Karazhan. Sice mi nic nepadlo, ale tankla jsem si jednoho bosse! Nebyl sice moc těžkej, ale byla sem pyšná, a můj raid taky. Bude za mě dobrej tank, až nebudu zelenina. The Curator má 690 tisíc hp, a za celou dobu mi ho nikdo nepřebral, takže super. Ten úplně první KZ boss byl horší, to mi ho sebrala Stolz a museli jsme ho honit po celejch stájích...ale přežili jsme :)
Njevíc jsme wipli asi na Princovi, ale já sem vůbec nechápala taktiku, takže jsem stála v rohu, healovala Chiquitku (jeho osobní heal...jak jinak :D ... on si mě tehdy na Magnetovi chtěl taky ohealovat :D ) a pak jsme snad dvakrát wipli na Nightbanovi, ale ten je fakt humusoidní. To musel do raidu i Mafik, tak jako to se pak pozná, když healuje priest a ne bubládin.

Okej, to by snad stačilo o mým virtuálním životě, ale přesně jak to má Stolz - Wow, aneb co jsi dělala o víkendu :D

Dobře, o víkendu jsme taky byli na rodinném výletě :D v Mělníku, a bylo to super, popovídala jsme si s bráchou, našťouchla se lasagnema a nejvíc jsme do sebe rejpali s tátou :D ono to přece jenom má něco do sebe, tyhle rodinný akce :)

Daph & Ero = siblings through the history of Azeroth :))

No, abych to nějak uzavřela - hrozně se těšim na sobotu :) s broučkyněma jsme mi vybraly oblečky, v pátek půjdu s mojí nejkrásnější snoubenkou pro doplňky, teď už se jenom musim domluvit s našima, jestli chipsy ano, nebo ne :D haha :D to bude! Princezna Daphne asi bude totally smashed off :D ale těšim se na to, dospělost se zapít musí :) holt už jsem stará no...jednou to přijít muselo..aspoň se už nebudou ptát na občanku, i když už jsem se dlouho nikde prokazovat nemusela...vypadám tak intelektuálně, že se radši neptaj :D rofl :D

Teď jdu na úkol z matiky. Musim si to aspoň přečíst, abych si vybojovala tu čtyřku na vysvědčení..je to dost smůla, že budu vypadat jako kretén, ale na vysvědčení ze třeťáku se mě nikdo ptát nebude. Stejně za to může ta čůza Dalešická.

Have a nice day :)
p.s. No HC dungs today, I promise. Or maybe...;))) ♥
Daph♥

p.s.s. článek předělávám po čtyřech hodinách, jelikož sem se dozvěděla nemilou informaci... oslavu narozenin mi to ovšem nepřekazí, protože osmnáctiny se slaví jenom jednou za život. akorát, že mě to mrzí no...to je jedno, budu se moct věnovat všem hostům...budu glamorous, je to jeho chyba...s♥o♥b♥o♥t♥a

So keep your love locked down...

17. května 2010 v 10:32 | Daphne |  Friends in need are friends indeed
I'm not lovin' you
The way I wanted to
What I had to do, had to run from you
I'm in love with you, but the vibe is wrong
And that haunted me, all the way home...

Princezna Daphne měla parádní víkend :) a musí se z toho vypsat, jinak neví, jak vyplavit to nadšení :))

V pátek jsem vyzvedla svojí Maggie. Navštívily jsme Kentucky Fried Shit a pak jsme se vydaly do deštivého odpoledne. Já, ty, zahrada :D 'Já tam nejdu' 'Ale no tak, Zuzano, kdyť ti je 18!' :D
Tudududutudududutudududutududu, Riverside, mothorfucker! :D
Sobota byla ve znaku nejlepšího nakupování za celá staletí, kdy jsme s Maggie vytáhly do víru velkoměsta Els♥, vybraly jsme mi obleček na party a broučínce jsme vybraly taky nějaký oháknutí :D skončily jsme ve Starbucks a úplně nakonec jsme utratily nehorázný peníze za vyfocení se na památku, ale myslím si, že to za to stálo :) jsme krásný, hodný a chytrý, tak proč to nezachytit navždy na fotce z fotokabinky :D je vous aime ♥
Doběhly jsme dom a už jsme se s Érošem chystali zase pryč :D

So u never know never never know
Never know enough til its over love
Til we lose control, system overload
Screamin no no no no no

Potkali jsme se s Euphory a Haluzzakem, trochu jsme potrápily naší fantazii s vymýšlením alternativ typu Karlovky, knihovna, kůň apod., až jsme teda dorazili na Staroměstské náměstí, kde zpíval monsieur nejspíš čínsky :D nebo trotlovsky. Zachránil nás Popo, kde jsme si popovídali a prohlédli jsme až na dno našich černých duší :D a pak jsme doběhli na koncert Visacího zámku, což bylo to finální narozeninové překvapení :)

I'm not lovin you
Way I wanted to
See I wanna move
But cant escape from you
So I keep it low, keep a secret code
So everybody else dont have to know

Koncert se moc poved bych řekla, teda minimálně já jsem si to užila. Slavné završení na záchodech v McDo se trochu vymkl, ale holt každý musí umět francouzsky, páč je to diplomatickej jazyk, nebo ne?:D Five cheesburgers please :D

So keep your love lockdown
Your love lockdown
Keepin your love lockdown
Your love lockdown
Now keep your love lockdown
Your love lockdown
Now keep your love lockdown
You lose

Slavně jsme dojeli domů a dneska jsme s Maggie neměly sílu už nanic :D došly jsme k pingpongovýmu stolu, pokochaly se, ale to bylo asi všechno, co jsme udělaly :D vážně, jsme líný lemry :D a leze mi břicho z mýho party oblečku...takže nesmim vůbec jíst, což asi nesplnim, protože ta čokoláda se na mě kouká moc moc hezky :D

I'm not lovin you
The way I wanted to
I cant keep my cool
So I keep it true
I got something to lose
So I gotta move
I cant keep myself and still keep you too

Maggie však musela naše krásné hlavní město opustit, proto tu teď sedim sama, snažím se dokopat k seminárce, ale neměl by to být takový problém, když nad tím vším tkví představa dne stráveného Wowkem...čim dřív to bude, tim dřív potrápím Daph♥ těšim těšim :) už jsme skoro na konci preQ na KZ...to znamená, že v pátek snad už budu moct vyběhnout mezi zdi Karazhanu :D sice mam equip z questů a tak, ale to se vsákne :D 
Mějte se krásne, insulinová pumpa již čeká!
Love,
Daph♥

Mám víc rozumu než štěstí.

8. května 2010 v 13:04 | Daphne |  Princess herself
Dny plynou, léta plynou, a člověk se občas pozastaví nad tím, co bylo včera, co před týdnem, měsícem, rokem, dvěma lety, pěti... a tak dál. Občas mě to děsí a občas se tomu směju. Občas nemůžou smíchy popadnout dech a občas pláču. Občas mám chuť kopnout do všeho, co mi stojí v cestě, a občas to všechno zvesela přeskočím a ještě si u toho zpívám.

Všechno začíná zajíždět do normálních kolejí stereotypu, a nejsem si jistá, že s tím něco dokážu udělat. Spíš ne, a asi je to jedno. Na druhou stranu, stereotyp uklidňuje, když nevíte, kam se vrtnout.

Probíhá mi hlavou včerejší stereotypní věc, která nebyla až tak stereotypní, pokud mi definujete stereotyp do těch nejstereotypnějších detailů.
S pala-lala jsme šly na rande k Vltavě, kde jsme obtěžovaly labuť, a snažily jsme se jí poradit, aby nebyla blbá! ( aby nebyla labuť, v podstatě.) Koukala se na nás dost soucitně a asi jsme jí připadaly dost tragicky, ale určitě jí bylo smutno, když jsme se odebraly do kostela.
No jo, jednou to muselo přijít, já jsem s tím životem v klášteře vždycky počítala, tak jsme to včera rozsekly. Nastoupily jsme do kostela, ale nakonec si nás tam nechtěly nechat a místo toho tam měly koncert Cosmetic Tissues, což je dokonalá vokální skupina, které tímhle vzdávám hold. Celý ten koncert mě hrozně dojal, protože to byl výsledek dřiny a zkoušek.

A potom, do toho stereotypu, jsme se odebraly s pálalala do Tchýně. Fíha, nebyla jsem tam už týden xD V každém případě jsme zapily nás,  Hordu a muže, protože jsem se evidentně tvářila na prášky když někdo vstoupil do místnosti. Zvykám si, btw.
A ani jsem nezaregistrovala, že jsem po chvíli začla vykládat vtipný historky, házet po lidech origami a udělat vědecké rozdělení stolů na A a B, neboli páry a tragédi.

Když jsem se ráno probudila, acetaldehyd v žaludku mi připomněl, že jsem oslavovala a moc elánu na uklízení mi nepřidal. Stejně ale koukám z okna a směju se sama sobě, kam až jsem to dopracovala. Už po stý jsem se přesvědčila o tom, že -
  • nosím moc hluboký výstřihy
  • musím už půlroku zapíjet žal (na nic jinýho se pít asi nedá)
  • jsem tragéd
  • jsem nepoučitelná
  • si nedokážu pomoct
Shit.
Půjdu na nákup a budu psát seminárku, ať si trochu vyčistim hlavu. Ono se to jednou všechno spraví, třeba začnu nosit roláky.

Amazing Grace
John Newton (1725-1807)


Daph♥

Koremando :)

3. května 2010 v 16:02 | Daphne |  Mailbox
Předrahá Mariette,

již dlouho jsem ti nenapsala, a teď, když je venku tak ošklivo a já musím být zavřená doma, jsem se tuto situaci rozhodla napravit. Není moc o čem psát, jelikož atmosféra u nás na panství je ponurá, ještě tmavší než počasí venku. Snad se vzduch uklidní, až si dědeček zvykne ve svém novém domě.

Zlověstně se tu na mě také dívá domácí úloha z chemie. Paní profesorka se nás snaží zničit těmi nejhoršími úlohami, opravdu už nevím, kde mám ty podivné výsledky hledat a mám chuť celé zápisky roztrhat, vyhodit je z okna a sledovat, jak dopadají na trávník.

Měla jsem pro tebe milion zpráv, které dnes uhynuly někde mezi školním schodištěm a jídelnou. Vysvětlím ti to blíž osobně, v každém případě začínám být zbrklá a potřebuji, aby mě měl někdo rád. Tím nechci říct, že nějak podceňuji naší bezbřehou lásku a porozumění, ale myslím, že mi rozumíš.
Měla jsem plán, víš, jak ráda plánuji, ale jako všechny moje plány se mi nějak nepovedl...vždycky se najde něco, co mi to pokazí nebo zničí.

Začínám se nějak ztrácet ve všech pocitech a náladách kolem sebe. Asi je to tou unavenou mlhou, která se vznáší u nás doma těsně u stropu, rozvláčností ve škole a tím, že v podstatě nemám do čeho hrábnout. Mám na práci tisíc věcí a nic.

A tak tu tužkou jezdím po té rozdělané chemii a čekám, až se ty ohavné rovnice doplní samy...ale nic se neděje a nevím, jestli to mám od koho opsat, jestli má cenu odevzdávat něco, u čeho nevím ani fň. O to víc se těším na naše uniformy a společnou prázdninovou práci.

A teď se mi chce hrozně spát, zívám jako lev, tak velkou mám tlamu :D
Proto ti posílám pusu na čelo a jdu někam zjistit, co vznikne, když k močovině přidám formaldehyd a další nepěkné věci.

S láskou,
Daphne ♥